Česká vesnice

Česká malebná vesnička, to byl cíl našeho několika denního volna. Tahle ale nebyla typická svou jihočeskou architekturou či vůní zralých hroznů a burčáku, jak by možná touto dobou bylo příhodné.

Pro tenhle kout světa je typická vůně pinií, šumění vln a sluneční paprsky. A ačkoli není na území našeho státu, je tu víc Čechů než domorodců. Pro mě to byla první návštěva tohoto regionu, kdo ho již ale někdy navštívil, asi už pochopil, že jsme si léto prodloužili v Chorvatsku. Cílem bylo Igrane, které je součástí Makarské riviéry.

Igrane přístav

Přístavní molo, v pozadí pláž.

I v přístavu je množství rybiček.

Ačkoli je už po hlavní sezoně, Čechům to asi nevadí a stále si drží většinu. Vozí se sem sami vlastními auty nebo autobusy od množství cestovek. A docela často s sebou vozí i svoje čtyřnohé psí kamarády, kterým, jak se zdá, to v Igrane taky dost vyhovuje.

Tohle byl domorodý Ringo, vyhlížel loď svojí paničky. Skoro mu chudákovi ujela.

Osamělé pejsky v Igrane nenajdete, zato množství kočiček to vynahradí. Některé hladově hltají i hranolky, jiné mají to štěstí, že nás potkali a jídelníček si zpříjemnili krevetkou 🙂

Touto dobou tu už ale bylo turistů málo, takže i na hlavní městské pláži bylo plno místa a nemuseli jste se o svůj metr čtvereční dělit s dalšíma rukama či nohama.

Přesto nebo možná právě proto si bylo možné tohle přímořské městečko pořádně užít. A to se vším všudy, přes výborné jídlo a zmrzlinu, po atmosféru úzkých uliček a tajemných zákoutí.

Výborné slané rybičky v oleji s balsamikem stačí položit na chleba a vychutnávat 🙂

Grilované sardinky, opět s hranolkami. Ty se podávají fakt ke všemu.

Dobrota bez komentáře 🙂

Igrane je opravdu maličké, takže se v něm hned zorientujete a na jeho projití vám bude stačit pár krátkých procházek po večeřích. To se pak rozpadlé kamenné domy a zarostlé zahrádky stávají ještě mystičtějšími a když se proti vám z křoví u kostela z čista jasna zjeví úplně bělostná kočka, začnete skoro věřit na jiné světy.

Pozůstatky stavení najdete i přímo na promenádě.

Oblíbený domeček přímo na promenádě 🙂

Zpátky do reality vám nepomůže ani tamější vegetace. Tak obrovské agáve s několikametrovými květy, obsypané olivovníky a fíkovníky, šťavnaté limetky nebo hříšně vzhlížející granátová jablíčka vás utvrdí, že jste prostě skoro v pohádkovém ráji.

Ačkoli tu domorodců moc nepotkáte, těch pár, se kterými jsme se bavili, se pyšní typickou jižanskou náturou. Jsou hrdí, kdo jsou a jsou vstřícní, milí a upovídaní. To se nám potvrdilo u jedné babičky, která nám několik desítek minut vyprávěla o své rodině, nemocech, radostech a kdo ví ještě o čem. Chorvatština se sice může zdát jednoduchá, ale když na vás spustí domorodec svou češtinou neposkvrněnou řečí, jen těžce jsme typovali, o čem se s námi vlastně baví. Vypadala ale spokojeně, že ji aspoň někdo poslouchá. Jsem zvědavá, jaké budou mandle, co jsme si od ní dovezli.

O zmrzlině není asi třeba se zmiňovat, ta je prostě luxusní. Opravdu si stačí dávat po jednom kopečku, jeho velikost je zcela odlišná od té české. Vybírat můžete i z netypických chutí jako red bull nebo cookies. Většinou jsme zůstávali ale u klasiky, takže oříšek, karamel, pistácie, zelené jablko, to vše musíte taky určitě vyzkoušet.

Mnoho Čechů se v Chorvatsku stravuje vlastním přičiněním a vaří si ve studiích. Je to ale vážně škoda. Když to jen trochu jde, určitě je lepší načerpat atmosféru plážových taveren a zkusit chutě darů moře či typických čevabčii nebo plijeskavice. Víno a pivo je taky moc dobré. V jedné restauraci nabízejí i český staropramen, jak tam ale chutná, netuším. Myslím, že je lepší zkusit jejich karlovačko, ožujsko nebo pan.

A ještě rychle o moři. Pláž v centru je příjemná, s kamínky a pozvolným vstupem do moře. Ve vodě je připravené hříště s brankami, takže si můžete i skupinově zasportovat. Šnorchlování a válení se na jemných vlnách je samozřejmostí. Lenošení můžete proložit zmrzlinou či nějakým drinkem, kávou nebo dobrotou z restaurací podél pláže.

Takové vybavení na pláž jsme neměli 🙂

Asi nějaký vyvržený vorvaň. Ale vidíte, že se na pláži fakt nemačká 🙂

My ale raději volili menší pohodlí za více klidu a přírody. Stačí se přesunout na tzv. panenskou pláž, která se táhne směrem k dalšímu letovisku jménem Drašnice.

Nevím, ale tohle „umění“ mi na panenské pláži tvrdě připomene realitu.

Pláž není široká, místy akorát tak na lehnutí. Dojdete na ni po schodech nebo „kozí stezkou“ dorazíte na její vzdálenější konec.

Většina pláží je z takových kamínků, boty se určitě mohou hodit.

Mimochodem, na jednu večeři jsme se vydali pěšky až tam. Je to asi hodinka pomalou vycházkou krásnými lesy olivovníků a fíků za zvuku vln a vůně sluníčka a pinií. Akorát si musíte cestu dobře rozvrhnout, aby jste pak mezi kameny a výmoly nemetelili noční tmou tmoucí, jako se stalo nám. Hned Vás pak začnou napadat myšlenky, kde asi zrovna jsou ti vlci či divocí čuníci, co tu prý někde bydlí. Vaše představivost pojede na plno za účasti podivných zvuků a náhlých doteků neviditelných travin podél krkolomné cesty. Noční cesta ale netrvá zdaleka hodinu, ta se dá zvládnout za pár desítek minut 🙂 .

Před západem dostane Igrane namodralý přeliv.

Na druhou stranu od Igrane můžete navštívit Živogošće. Nám se z těhle tří letovisek vedle sebe líbilo nejvíce právě v Igrane. Asi pro svojí atmosféru, kdy se historie těsně stýká se současností. Mezi novými domy najdete rozpadlá průčelí a zdi, vedle udržované zahrádky se rozrůstají z rozvalin nekontrolovatelně rostoucí oleandry či olivovníky. Jsem zvědavá, jestli se sem někdy vrátíme. A jestli ano, myslím, že se máme na co těšit a určitě nebudeme zklamáni. „Dobro došli“, kdo se chystáte na klidnou dovolenou v Igrane 🙂 .