Jak jsem bez toho vůbec mohla žít…..?

Jednoho dne jsem byla obdarována něčím, čím by mě nikdy dříve po celý život nenapadlo, že by mi udělalo tak óbr velkou radost. Kus plastu, kovu, sem tam nějaké kolečko, páčka či jiné udělátko, šuplík, patka, nit a jehla….úžasný šicí stroj. Krásný nový elektrický Singer.

A už je všude po zemi plno obalového materiálu, jen aby se dalo co nejdřív zkusit, co takový přístroj vlastně umí a dělá. Z jídelního stolu se stává šicí, zaházený vším, co jen malinko souvisí se šitím a nad tím se vznáší hustý opar obřího elánu a nadšení. Tak jdeme na to, první stránky návodu se otevírají….

Aha, ten stroj je pro začátečníky, hm, tak to nebude žádný problém, jen aby uměl všechno, co člověk bude potřebovat… Návod jsem prolítla, letmo pročetla a hurá na detaily. Zapojit do zásuvky, žádný problém, najít zapínací čudlík, to jsem taky zvládla.

Tak dále…natočení spodní cívky. Podotýkám, že jakýmikoli ručními pracemi jsem zcela neoslovená, tedy do této doby, včetně šití v ruce a na stroji ( tedy nebudu-li počítat, že v naší domácnosti se strojů nebo jejich částí vyskytuje celkem 5, dnes už vlastně šest. Ovšem ty mají kovové stojany a slouží v různých barvách a místech jako praktická dekorace v podobě stolečků, držáku na květiny, svícnu apod.).

Takže poté, co jsem cca po 17. četla návod znova a znova, jak na to, rozhodla jsem se, že zapnu počítač a využiju oblíbené UTFG ( dnes už asi většinou tuto zkratku známe, ale při mám prvním setkání s ní jsem skutečně netušila, co se po mě chce. O mých veselých příhodách s přemlouváním počítače ale zase jindy a jinde). Youtube opět nezklamal, návody tam jsou, sice zase vše v angličtině, ale rozumět se tomu dá.

Teda….dá….no….jak se to vezme….ono když skutečně nemáte sebemenší tušení, co a jak přidržet, šoupnout, otočit, posunout….myslím, že nebudu přehánět, když se přiznám, že tento úkon trval skoro dobrou půlhodinku. Tak, teď už mě snad nic horšího nečeká.

Aha, moment, je taky třeba tu cívku umístit dolů, pod jehlu. Spodivem se tato část odehrála relativně za krátkou dobu, pár minut to vyřešilo.

Ale k šití je třeba i horní nit a tu je také potřeba navléknou tak, jak patří. Jinak to opravdu, ale opravdu nešije. Zjistila jsem. Že to nejhorší mám ještě před sebou, že se tím budu zabývat několik desítek minut, že k vyřešení této zapeklité situace povolám i mého přítele, který se mnou soucítí a rozhodne se, že to nevzdáme, že možná budeme volat i jeho šikovné mamince, to jsem opravdu naštěstí netušila. Nikde, ale opravdu nikde! v tom návodě není totiž psáno, že umístění nitě v bodě 5 za takový jakože háček je možné pouze po otočení kolečkem vpravo, kdy poté háček viditelně vyjede a je možno nit zaháknout.

Skoro už jsem zase otevřela počítač, ale tentokrát proto, abych napsala výrobci, že tam žádný! háček není, jak je v návodu napsáno, že na něj asi zapomněli a tudíž mu velmi děkuji, že mi zkazil večer, protože jsem se děsně moc těšila na moje první šití a navíc psi si nemají na co lehnout, protože nemají povlaky na polštáře, které se právě dnes na tomhle pekelném stroji měly tvořit.

No, člověk se nemá ničeho obávat, takže jsme zkoušeli kroutit všelijakými kolečky a hejbátky, až jsme na to přišli a světe div se, další přípravy už byly zcela snadné, včetně vytažení spodní nitě… jsme prostě dokonale šikovní.

Tak hurá na první výtvor, ať si mají naši chlupatí miláčkové kde ustlat. A já mám potom víc špinavého prádla. S chutí do toho, a ta mi nechybí, ať jsou potahy hotovy.