Japonská pohádka aneb kokedama po česku

„Ach jooo, to je nuda!“ povídá Zelenec. „Si nás sem klidně posadí a myslí si, že je hotovo. A přitom mně by se líbilo úplně jinde.“ „To je jasný, tady vůbec nevynikneme. Nikdo se na nás ani pořádně nepodívá, se nedivím, když ani nevědí, jak se jmenujeme….prý zelený mix, pcheee! Jsme sice maličcí, ale radost rozdávat už umíme, tak bysme si třeba zasloužili i trochu víc péče.“ durdí se Ficus pumila. Ostatní jim tiše přizvukují. „Pozor, honem klid a pořádně se narovnejte a zelenejte, jde nějaké osoba, to by mohlo vyjít.“ důrazně zavelí Zelenec. A taky jo. Ti největší mumlalové už jsou v košíku a několik se jich pyšně nese do nového domova.

Na vytvoření hliněných koulí na kokedamy potřebujeme japonský jíl, akadamu, vhodný substrát a trochu zeolitu. Můžeme přidat také postupně rozpustné hnojivo nebo ho po čase přidáme do vody, do které kokedamy vkládáme při zalévání. Na obalení si připravíme tenké plátky mechu, dále potřebujeme tenký drátek, provázek a samozřejmě vhodné osvěžení 🙂

Směs na substrát odměříme přibližně v poměru čtyři díly japonského jílu, dva díly akadamy, tři díly vhodného substrátu a trochu zeolitu.
Pokud jako my přijdete o odměrku, určitě si vystačíte taky s hrstmi 🙂

„To jsem zvědavá, co s námi bude. Kam nás asi dají? Snad si aspoň trochu nastudovali, co potřebujeme, ať se můžeme ukázat v plné kráse a dělat dlouho radost“ rozpačitě špitá Fitónie, když z okna pozoruje rychle se míhající předměty. „To jsou asi naši velcí kamarádi, tam vzadu u řeky“. Rozhlíží se Ficus, když projíždí kolem Vltavy a míjí velké rozkladité vrby. Po chvíli se vše zastavilo a všichni už netrpělivě čekají, co bude dál.

Vše promícháme a opatrně přidáváme vodu, až se směs hezky lepí (my měli štěstí, že něco napršelo, tak jsme nemuseli čekat, až chlor z vodovodní vody zmizí).
Hněteme koule, až jsme s nimi spokojeni. Pak kouli vezmeme do obou rukou a lehce rozlomíme na dvě části.

Brouk hovnivál by měl z koulí na kokedamy taky radost.

Zurčení vody je probudilo z klimbání. „Jéééé, my dostaneme napít. Hurá, žízní už fakt vadnu.“ raduje se Zelenec. „Hmmm a ta naše nová panička dokonce ví, že nám jede spíš voda bez chlóru, hezky odstátá, to bychom se tu nemuseli mít nejhůř“ spokojeně si pod tlustým fousem mumlá můrovec. Pak už všichni sledují velké přípravy.

Opravdu nejsou koule na kokedamy vhodné místo míčku.

Vybrané kytičky vyndáme z květináčů. Na počátek jsme zvolili malé rostlinky, aby se nám lépe pracovalo. Opatrně vyklepeme přebytečnou zeminu z kořenového balu a ten vložíme na jednu polovinu koule. Do té jsme před tím udělali lehkou prohlubeň, aby se kořínky lépe vešly. Druhou část koule pak přiklopíme a opět hněteme a spojíme části dohromady.

Čtyři misky jílu, dvě misky akadamy, tři substrátu a pár špetek zeolitu. Nesmí chybět trošku pomalu rozpustného hnojiva, přiměřeně vody a už se to všechno míchá dohromady. „Zelený mix“ jen natahuje lístečky, aby lépe viděl, co ho čeká. „Hele, co myslíte, že z toho bude? Nebere to ta osoba, co nás přivezla, trochu zvláštně, to naše nové bydlení? By nám stačilo jen tak přesadit do květináče. Tohle vypadá podezřele“ strachuje se Zelenec. „A Proč z toho všeho smíchaného hnětou koule? Vždyt to není těsto!“

Mechové plátky, které jsme si dostatečně navlhčili, přitlačujeme na kouli tak, aby byla celá zakrytá. Pak už jen celou kouli pečlivě omotáme drátkem a poté provázkem, ze kterého uděláme také závěs.

Někdy se může stát, že provázek podivně zmizí….Máte-li doma také chlupaté kamarády, raději si pořiďte větší zásoby, aby něco v nejlepším nedošlo. My dle rady použili provázek potravinářský. Aby se provázek časem nerozpadl, je prý nejlepší umělý. Ten se nám ale pro svou nepřirozenou lesklost nelíbil.

Blížící se štěkot jasně říká, že se přidali další členové rodiny. „Necháš ty koule, lumpe, ty jsou pro nás!“ vysvětlije Fikus černému chlupatému tvorovi. „Vezmi si svůj míček, tohle by ti stejně dlouho nevydrželo“. (pozn. tlumočníka: teda ne, že by míček dlouho vydržel).

Hurá, kokedama už visí.

Zkusili jsme nakombinovat různé kytičky dohromady. Vždy by se ale mělo dbát na to, aby měli stejné pěstební nároky na substrát, na zálivku i oslunění.

Než se ale Zelenec, Fikus, Fitónie i všichni ostatní stačili pořádně rozkoukat, už se jim klepaly nožičky. „No co to jéééé, snad zemětřesení? Proč se s námi tak klepppeééééé. Vždyť nám nezbyde kousek hlíny, jak budeme růst?“ „Nebojte“, uklidňuje Zelenec. „O tomhle už jsem asi slyšel. Myslím, že by se nám to nakonec mohlo líbit.“ A už pozoruje ruce, co tvoří dál. Vzaly hliněnou kouli a rozpůlily ji na dvě části. Pak cítil, jak ho ruce opatrně berou a jeho kořínky jemně vkládají do jedné části koule, aby pak opatrně přiklopily tu druhou. Aby se zase poloviny hezky spojily, ruce znova kouli opatrně prohmatávají a doplňují směsí substrátu puklinky, aby se zelenec hezky usadil a dobře v kouli držel. „Jééé, ahoj kamaráde“, zdraví nadšeně zelenec, když vidí přibližující se mech. „Vypadá to, že spolu budeme trávit hodně času. Já ti budu vyprávět o lese a ty bys mi zase mohl říct, jakou tys měl cestu, něco o své domovině“. Těší se mech, když při tom obaluje upravenou kouli.

Naše první kokedamy budou zdobit vnitřní prostory. Je ale možné, opět dle druhu a potřeb rostlinek, některé letnit třeba ve stínu stromů.

I na zahradě vnesou neobvyklou podívanou a dodají jí další rozměr.

Blíží se závěrečná fáze. Ruce kouli obalenou mechem nejprve omotávají tenkým drátkem, aby mech co nejlépe přilnul a pak jí ještě omotávají provázkem, aby vše lépe drželo a celý výtvor se dal zavěsit. A šup na větev stromu. „KOkokoukejte KEmněDÁMY“, volá Zelenec na zbylé kytičky. „Ty brrďooo, to je výhled.“ Pozoruje svrchu Zelenec kamarády, kteří ještě sedí v květináči na stole. „Jééé, tak to mi chceme takýýýý“, překřikují se kytky navzájem. „Nebojte, uklidňuje je Zelenec, jak to tak odsud vidím, ty ruce už tvoří další kouli a materiálu je namíchaného dost a dost. Takže myslím, že za chvilku budeme viset hezky společně“. A od té doby zdobí KOKEDAMY domov netradičním způsobem, aby dělaly radost všem, co projdou kolem. Když mají žízeň, dostanou vodní lázeň, potopí se do misky, aby se dostatečně osvěžily a když okapou, pověsí se zpátky na svoje místo. Všechny už se těší, že brzo přijdou další kamarádi.

Za materiál, základní informace a ukázku kokedam i držení palců, ať se nám první dílo povede, děkujeme paní Táně Kůsové, http://dekor-kytka.webnode.cz.