Ňouma nebo Nestyda?

Nezačalo to zrovna úplně nejšťastněji, ale všechno jednou končí a něco jiného začíná. Brácha měl takové pěkné vypasené pizizubáky s holým ocáskem, pěkné vypasené krysice. A měl je rád a dlouho, přes tři a půl roku, což je na takové hlodavé tvory prý už docela dost.

Jednu jsme pochovali před krátkým časem, měla po těle chudák samou bouli, tak když se jí začaly jakoby otevírat, metelili jsme k veterináři, spíše už s myšlenkou, aby se moc netrápila, než na nějakou záchranu. To nám bylo bohužel i potvrzeno, do teď prý nic necítila, ale kdyby jí boule začaly praskat, určitě by jí to nebylo příjemné a hrozí to každou chvíli. Popadli jsme tedy rozum do hrsti, emoce nechali stranou a dopřáli jí klidný odchod do zvířecího nebe.

A ted nás čekalo něco podobného i s tou druhou krysí stařenkou, boule sice neměla, ale stáří jí už nedovolovalo normálně fungovat.

Přeci ale bráchu nenecháme bez jeho oblíbených mazlíčků. Sice tvrdí, že teď nic nechce, že třeba někdy časem,…na to se ale dobře léta známe, abych věděla, že by mu noví obyvatelé potkaního domečku udělali radost.

A tak začalo hledání, shánění, zjišťování a zkoumání, není totiž potkan jako potkan. Může mít očí takové, srst krátkou, střapatou, barevnou tak nebo jinak, pokud ji tedy vůbec má, uši velké i malé, na výběr je prostě mnoho variant. A navíc, může být i s PP, tedy normální papírový potkan s rodokmenem! Nakonec po dlouhém vybírání zvítězili potkaňátka od úžasné slečny chovatelky Adély Máčikové (http://odadush.webnode.cz/), a to ve variantě standard béžový a dumbo rex, tj. s rozcuchanou srstí a velkýma kulatýma ušima.

Ňouma a Nestyda už to mají tedy jasné, budou bydlet u nás. Musíme ale ještě pár dnů počkat, jsou malincí a paní chovatelka dodržuje jednak stáří, ale i váhu, při které je s těžkým srdcem dává od maminky do nových domovů.

V den, kdy jsme pro ně jeli, měli přesně tu pravou gramáž, takže už nic nebránilo dokonat překvapení pro bráchu. S krysákama, jak jim přezdívám, jsme si odnesli také mnoho rad, co a jak, včetně psaného „návodu“ a doporučení, pytlíku dobrot, na které jsou zvyklí, houpačky, aby si mohli hrát, a samozřejmě rodokmenu, neuvěřitelně dlouhého.

Teď už stačilo jen nenápadně zjistit, jestli se brácha chystá dnes večer domů a tudíž ty dvě batolata nebudeme muset mít na krku přes noc. Povedlo se, bratr se sice vyptával, co že zase potřebuji, že se jako ptám na jeho příchod, ale nic neprohlédl a vešel do pokoje, jako by nic. Pro jistotu jsme raději ke krysákům přidali básničku o tom, jak jsou osiřelí a je třeba se jich ujmout. A radost byla, myslím, že veliká. Rozhodně mě hned opustila lehká nejistota, jestli se třeba nebude zlobit. Ale nebylo nutné nic zbásňovat, dostali hned plnou misku, zahrnuli se dobrotami.

A co že taková krysí miminka papají nejraději? Asi stejně, jako každá jiná – piškoty, pribiňák, ovoce i zeleninu, jen ten sýr jim zrovna moc nejede. Zato sýrové pamlsky, to se přemlouvat nemusí. A když jim dáte něco, co ještě nezkusili, zaujatě to prozkoumávají a u toho roztomile pokyvují hlavičkou ze strany na stranu, jakoby přemýšleli, co s tím. Zas takoví koumalové ale nejsou, prostě jen pořádně zaostřují, aby jim nic neuteklo.

Myslím, tedy vím, že se jim u nás zase dobře daří a dělají si všichni tři navzájem radost. Tak ať rostou a jsou tu s námi co nejdéle.