Padající barevná krása
Podzim. To se asi nám všem hned vybaví barevné stromy, hrající ve sluníčku zlatavou, oranžovou, červenou nebo jinou neuvěřitelnou barvou. Sem tam nějaký kousek z té podzimní krásy spadne na zem, aby se i ta mohla pyšnit nekonečnou barevností.
Ale konec romantiky, ono totiž když toho listí spadá hodně a ještě na vaší zahradě, to pak člověka přestanou napadat romantické myšlenky a spíš prakticky sáhne po hrábích a hurá na to, ať je rychle hotovo, než se záda začnou ozývat. Pořídili jsme si před lety výborné lehké hrábě na listí od fiskars. Dříve jsme hrabali těmi obyčejnými železnými na dřevěné násadě. Je pravda, že vyhrabaly sem tam i nežádoucí mech, který se nám v trávě tvoří, ale to věčné sundávání napíchaného listí a ta nepoměrná tonáž oproti novým jim přinesla výhradní právo zahradní dekorace, nikoli práce.
Když je listí suché, naše lenost vítězí a místo hrábí přijde na řadu sekačka. Nastaví se na nejvyšší polohu, aby už nesekala trávu, té by se to už touto dobou nemuselo tolik líbit. Sekačka listí krásně sebere a současně rozseká. Listí je potom více skladné a je ho jakoby míň.
A jestli chcete listí nasekané na ještě drobnější kousky, pak je ideální vysavač listí. Ten listí nadrtí, pak se dá krásně použít třeba na zazimování jako mulč, hlavně u kyselomilnějších rostlin, jako třeba rododendrony, azalky nebo také thuje na živé ploty apod.. Vysavačem se dá listí také jednoduše vyfoukat ze záhonů a poté zase vysát a nasekat.
Moje osobní zkušenost s tímhle pekelným strojem není ale nejlepší. I když jsme nepořídili ten nejlevnější, nějak se mi s ním nedaří najít společnou řeč. Jednak je docela těžký, hlavně, když se pytel začne plnit listím. Taky se hodně hlasitě projevuje. Ale co je asi pro mě nejhorší je neustálé ucpávání otvoru, kudy se nasekané listí dostává do vaku. Stačí, aby listy nebyly úplně suché a kašovitá hmota ucpe, co může. Pak nezbývá, než vysavač rozebrat, vyčistit a pak zase vše nasadit kam patří a pár minut pokračovat, než se zase vše bude opakovat. Takže my osobně dáváme přednost buď té sekačce nebo právě klasickým, i když vylepšeným, hrábím.
Shrabání je jedna věc, poté ale následuje další dilema. Kam s ním??? U nás se listí pálit nesmí, jak se to dříve dělávalo. Podle mě to vůbec nebylo na škodu, sice doutnající listí úplně nevoní, mně ale ten kouř připomíná dětství a k podzimnímu hrabání a zazimovávání zahrad podle mě patří. A ohýnek se pak dá použít třeba na brambory v popelu. Mňam, jak jsem se na ně vždycky ráno těšila, to se hned lépe vstávalo. Taky se tím pálením zničili možní škůdci a choroby a nebylo třeba žádné chemie na zahradě.
Dneska listí můžeme kompostovat, je-li kde a je-li více méně zdravé. Nebo ho nechat odvézt jako bioodpad. Takovou popelnici jsme si pořídili, ta ale není nikdy dostatečně velká, aby pojala celé shrabané kupy listí. Navíc se odváží jen jednou za 14 dní a její svoz končí v listopadu, kdy je jedno z období, kdy by byla hodně třeba. Takže občas dilema s listím, kam s ním, bývá horší než se slamníkem 🙂
