Rozkvetlé umění

Tak jako každý rok touto dobou ( tedy zatím jen loni, ale doufám, že se z toho stane tradice 🙂 ) jsme navštívili nádhernou botanickou zahradu v Liberci. Možná Vás napadne, co tam asi může být, když kytičky jsou ještě zalezlé, maximálně se sem tam nějaká probouzí. Pro milovníky chlorofilových krásek je to ale ráj v každou roční dobu.

Liberecká kompozice skleníku je téměř dokonalá, provede vás po jednotlivých částech světa a jejich typickou květenou spojenou s tamějším klimatem. Oddělení s tropickou teplotou a vysokou vlhkostí, to je moje. Jen se tam dost špatně fotí, jak se stále mlží objektiv.

Obranné prvky některých rostlin asi jen tak někdo nepřekoná

Ovšem ani tento kout světa nepřekoná hlavní důvod našeho výletu. Kamélie! Bílé, růžové, červené, plnokvěté, co vypadají jako malé pivoňky, jednodušší květy doplněné jasným žlutým středem, některé vypadají jako jiřinky pomponky nebo růže, některé jak dokonalé výtvory z vosku. Nejen menší keře, ale i obří stromy jsou odsypané květy.

To vše doplněné o další květenu a jezírko plné barevných kapříků koi koi.

A všude ty krásné květy, na větvích, pod stromy, kolem jezírka… ráj, kde bych vydržela klidně do další sezony, až koncem zimy zase skvostně vykvetou. Člověku se prostě líbí často to, co nemůže mít a kamélie jsou u mě jednou z těch věcí.

Péče o ně není asi nikterak náročná, jsou to ale spíše rostliny typické do zimních zahrad. Aby se jim dařilo, jak má, je třeba jim dopřát zimní relax v podobě nižší teploty a dostatek světla. To se v bytě dá opravdu špatně simulovat. Můj úžas nad nimi je sice bezbřehý, že bych ale chtěla několik týdnů chodit doma v kulichu a šále, to se mi zkoušet nechce. A co teprve ostatní osazenstvo domácnosti, které nemá k těmto kráskám neutuchající obdiv? Ti by to asi vůbec nepochopili 🙂 .

Je ale pravda, že jednu takovou bílou krásku jsem vlastnila, docela se jí u mě skoro dva roky dařilo. Do té doby, než jsem jí chtěla dopřát trochu vzpomínek na její asijskou domovinu a zakoupila pravé japonské hnojivo určené přímo na ně. Podle doporučení zahradníka jsem do hlíny vpravila pár hroudiček výživového zázraku a čekala, jak se kamélie odvděčí.

Do tří týdnů se dostavily výsledky. Úplně zhnědla, divně seschla a místy jako by shnila. O nadílce květů se samozřejmě mluvit nedalo. Nezachránilo ji ani přesazení.

Toto japonské hnojivo můžu tedy doporučit třeba pro rozrůstající se plevel, bršlice by to možná taky vzdala.

Když už bolí nohy, dá se někam posadit a odpočinout 🙂

Někdy se stane, že Vás za sklem někdo nenápadně pozoruje. Tady třeba jeden dlouhonosáč 🙂

Liberecká botanická kromě rostlinstva všeho druhu nabídne a podívanou na bříška různých šupináčů. To když procházíte menším tunelem do oddělení akvárií. Tunel není nikterak veliký, jako třeba v Hradci Králové, ale pocit je to i tak zajímavý, když nad vámi proplouvá ryba. Kromě sladkovodních akvárií můžete shlédnout i mořské biotopy a jejich až kýčovitě barevné obyvateli.

Pár centimetrů velké krásy

Skaláry zná možná mnohý z nás ze svých dětských akvarijních let, ale takové obry, to jsme tedy neměli.

Liberec se svojí botanickou opět nezklamal. Už se zase těším na další návštěvu a žasnutí nad neskutečnými výtvory přírody. Nejstarší botanická u nás má prostě co nabídnout, určitě stojí za návštěvu.