Syrové nebo sýrové?

Možná si vzpomenete na článek o našem kocourovi a jeho „přísné“ výživě… Holedbali jsme se tam, že tomu našemu budeme dávat jen samé zdravé věci, žádné tukaté sladké pochoutky. No jo, ale jak se mu má vysvětlit, že to má taky žrát!

Opravdu se bohužel musíme ztotožnit s příslovím „mlsný jako kocour“. Ta naše potvora chlupatá je snad ale mlsnější z nejmlsnějších. Nejen, že přestane žrát konzervy, které se otestují. Fajn…může se po tom utlouct, tak proč nekoupit celé výhodné balení. V tu chvíli je samozřejmě s olizováním konec a kdyby měl snad pojít hlady, tak přes svoje ego nepřestoupí. On dokonce ale nechce ani druhou polovinu paštiky, po které se ráno mohl utlouct.

Ještě, že těch zvířecích strávníků je u nás víc, jinak bychom to snad museli začít dojídat sami. Ono by to asi tak hrozný nebylo, krevety totiž doma na rozdíl od kocoura běžně nemáme, výborné kuřecí se sýrem, paštika alá králík, tuňák se zeleninou a jiné mlsoty …to si opravdu běžně nedopřáváme. Jediné, co se mu snad nikdy (nikdy neříkej nikdy!) nepřejí, je syrové hovězí maso. Je třeba ho dát alespoň na dva dny na mrazák na nejnižší možnou teplotu, aby se případné neduhy v něm zničily, a pak už jen nadrobno nakrájet, dát do mističky. V tu chvíli se ozve krátké důrazné mňau a během pár sekund není po mase ani památky. Pak pár otření se o nohu se vztyčeným ocáskem, jako že tentokrát to bylo docela fajn a dalo se to jíst a spokojené vrnění před usnutím. Do té doby, než uplyne pár hodin na další krmení a milý Kocour zjistí, že v misce je zase nějaká divná strava v podobě kuřete a sýru.

To pak raději zasedne ke dveřím a nepřetržitě v různé síle a tónině vysvětluje, že chce ven. Brzo jsme pochopili, že z něj nebude jen tak nějaký gaučový povaleč, nejraději je totiž venku na zahradě nebo alespoň na terase, kde se dá sledovat všechno, co se kde mihne a mít všechny venkovní důležité novinky na dosah.

Jelikož jsme páníčci ustrašení, pouštíme Kocoura ven jenom na vodítku. Překvapivě si na něj okamžitě zvyknul a vypadá to, že mu vůbec nevadí. Problém s tím máme spíše my. Vodítko má totiž několik metrů a nějak se Myšákovi nedá vysvětlit, že kudy šel tam, tam tudy má jít taky zpátky. Takže vymotávání, odmotávání a vyplétání zamotaného vodítka je téměř pětiminutový rituál, zvlášť zábavný, vyšplhá-li ten náš tygr někam do koruny stromu.

Ale my jsme přeci pro ten zdraví životní styl, ke kterému kromě dobré stravy patří také dostatek pohybu, takže to pro něj samozřejmě rádi neustále děláme. Ach joo, proč z něj není ta postelová koule cpoucí se salkem a piškotama, to by bylo klidu!

Dnes večer pro něj máme úplně novou paštiku, tak jsme zvědaví, co na ni bude mňoukat. Snad mu aspoň dvakrát bude chutnat.