Tady je to moje!

„Tady je to moje!“ Tak tuhle větu nám náš kocour téměř každodenně objasňuje po celém domě. Evidentně mu začala puberta a snaží se s námi dohadovat, že je to tu prostě jenom! jeho. Rozhodně ne společné!

A má na to vynikající prostředek – osobitou vonnou esenci, kterou často, méně často či neustále obdařuje celé naše bydlení. Marně mu vysvětlujeme, že i bez toho jsme již pochopili, že náš dům se nám stal vypůjčeným a jsme tu skoro na návštěvě, prostě že má nového majitele, našeho kocouřího miláčka chlupáčka.

Začalo to zčista jasna, myslím, že i Myšák z toho byl docela překvapený, co že se to děje. Nejprve to odnesla moje bunda (já v ní) a notebook, u kterého jsem zrovna psala. Možná jsem to měla brát jako poctu, překvapení bylo ale oboustranné.

Od té doby si už kocourek zvykl, co umí a procvičuje se v tom každodenně. Snažíme se ho naučit, že značkovat stačí jen venku, protože kdokoli se bude chtít dostat dovnitř, musí projít kolem a bude mu jasné, kdo je tady pánem.

Dočetli jsme se, že výchova kocoura, aby neznačkoval vevnitř, je k ničemu. Navíc ho tím můžeme vystresovat a situace se ještě zhorší (je to vůbec možné?!). Přesto jsme to ale zkusili, několikrát domluvili a myslím, že to začíná mít výsledky.

Rozhodně bych alespoň já byla ráda, aby to pochopil. Nejsem zastáncem kastrace, není-li to nutné ze zdravotního hlediska. Prostě mi přijde nefér si někoho ochočit a ještě ho připravit o hormonální průběhy, které má mít.

Kdyby to ale jinak nešlo a nepřestal by značkovat, stejně musíme vydržet, připadá mi totiž na to ještě mladý. Ačkoli názory se různí.

Snad to vydržíme alespoň do jednoho roku a neustálé kupování dezinfekcí a čistidel nás nezrujnuje.

Máte nějakou zkušenost s kastrací kocourků? Jací potom jsou? Netloustnou moc? Budu ráda, když se přidáte do diskuze a poradíte 🙂