Viděno z druhé strany
Krásný nedělní den, právě stvořený na rodinnou vycházku spojenou s návštěvou pražské zoo. Tak hurá na výlet.
Nepřipadá vám, že se na nás (nebo nám?) vysloveně směje? 🙂
Už při procházení mezi zvířátky nám bylo něco trochu divného. A při prohlížení fotek jsme zjistili, co to bylo.
Ačkoli jsme jako návštěvníci, myslím si, docela klidní, snažíme se zvířátka co nejméně vyrušovat z jejich rozjímaní a odpočinku, přesto se většina fotek odehrávala v podobném duchu.
Všechny hlavy schované 🙂 . A to jsem se na plameňáky tak těšila.
Když už některá z těch potvor chlupatých či opeřených nebyla otočena přímo svou zadní částí, stačila na poslední chvíli před stisknutím spouště uhnout alespoň hlavičkou, aby se prostě žádný přímý záběr nekonal.
Přesto ale, nejsou krásné? Pražskou zoo navštěvujeme několik desítek let (to už bohužel vzhledem k mému datu narození mohu říci 🙂 ) a nejen, že vypadá pro návštěvníky čím dál lépe, ale, co alespoň laik může posoudit, i zvířatům se v nových domovech víc líbí.
Rozvážný velký člunozubec takto vydržel stát neskutečně dlouho. My to ale tak dlouho nevydrželi, takže fotka zepředu prostě není 🙂
Rozhodně už nervózně nechodí pár metrů tam a zpátky kolem plotu ve své miniaturní kleci, jak to bývalo běžné. Jejich výběhy jsou čím dál větší a vybavené co možná nejvíce tak, aby jim připomínaly jejich domovinu.
Vloni otevřený sloní výběh to opět potvrzuje, stejně jako malé slůně, které si po něm spokojeně pobíhá a hraje.
Prdelka k prdelce, pardon, to se nedá snad jinak popsat 🙂 .
Kromě dalších zdařilých expozicí exotických zvířat určitě stojí za delší zastavení ukázka českého statku s obvyklými obyvateli, jako kozy, ovce, prasátko, slepice i holuby, kachny nebo morčátka.
Chudáci husy, bylo hned jasné, proč tak plakaly. Moc jim toho asi nezůstalo…
Jste-li v zoo s dětmi, myslím, že se jen tak dál nehnete 🙂 . Některá zvířátka se mohou krmit a hladit a když to vaše potomky přestane bavit, stačí se přesunout ke hřišti s brouzdalištěm, kde se za teplých dnů opravdu dokonale cachtá 🙂 .
Pražská zoo má stále více co nabídnout, hlavně svým zvířecím obyvatelům. My jim na jednu stranu možná můžeme závidět, že se nemusí až tak moc o nic starat. Bazény mají plné čisté vody, krásné zelené štavnaté výběhy, plné misky vyvážené stravy, lékařskou péči nonstop, lásku a péči ošetřovatelů.
Rozhodně se mají líp, než někteří jejich kamarádi v dánské zoo, kteří před zraky návštěvníků nepochopitelně končí jako svačina. Zvláště nepochopitelně, když by je jiná zahrada ráda přijala za své. Samozřejmě chápu, že příroda má svůj koloběh, jen ta krutost a mocnářství některých lidských obyvatel mi do toho vůbec nepasuje 🙁 .
Když už ne zezadu, tak se alespoň řádně schovám 🙂 .
Pražským zvířátkům přejeme hodně zdraví a nových přírůstků. A až je půjdete navštívit, třeba se na vás budou usmívat víc než na nás. Ať tak nebo tak, určitě stoji za to si do Troji udělat krásný celodenní výlet.
Vidíte nějakou žirafu čelem k vám? 🙂 My ji taky neviděli.
Jakou umí páv předvést parádu jsme neměli možnost vidět. Komu se chlubil svým peřím, to opravdu netuším.
Když peří složil, zůstal stále zády, pochopitelně 🙂 .
Už to vypadalo, že se podaří pohled z očí do očí, ale opět ne 🙂 .
Tak přeci, alespoň jeden, hurááá 🙂 .
Fotka méně zdařilá, ale nemohu vás ochudit o pohled, jak malému ptáčkovi chutnala moje noha 🙂 . Chudinka. Asi jsem měla zajít za chovateli, aby jim přidali nějakou potravu.