Že já se na to …

Tak tahle věta zaznívala nespočetněkrát za sebou, v pravidelných i nepravidelných intervalech. Rozhodli jsme se totiž, že si doma položíme dlažbu sami. Po zkušenosti, kterou mají teď nově sousedi s pokládkou dlažby, jsme si řekli, že horší to snad být nemůže. Firma jim ji totiž pokládala natřikrát!!!

Začalo to vlastně už loni v červnu, kdy nás poprvé také zasáhla velká voda a zaplavila sklep. Používáme ho jako sklípek na sezení, takže nás to docela mrzelo. Všechno vyklidit a vysušit….to byl opravdu zážitek. Vážně je mi líto těch, kterým voda vlezla do obýváků, kuchyní, ložnic … musí to být šílené.

Tehdy jsme se rozhodli, že je načase ve sklepě položit dlažbu. Dříve jsme tam měli lino, to se ale rozhodlo proměnit v plovoucí podlahu, jak se místy vznášelo na hladině. Bylo tedy potřeba ho celé sundat a místnost pořádně vysušit. Doporučuji na odvlhčovačích skutečně nešetřit, pokud to jde. Měli jsme půjčené dva, ale jen ten jeden, samozřejmě dražší, byl účinný. Vodu jsme z něj vylívali několikrát denně. Po několika měsících pravidelného vysoušení, kdy beton dostatečně vyschl,  jsme se rozhodli, že je čas pustit se do díla.

Dlažbu jsme sehnali v Baumaxu, za velmi rozumnou cenu a navíc s vysokým stupněm otěruvzdornosti, což ve sklepě určitě oceníme. Přikoupili jsme další potřebnosti, jako třeba flexibilní lepidlo, spárovačku v barvě dlažby, gumovou palici, stěrku a křížky.

Z pokládání dlažby pro mě vyplynula dvě moudra. Jednak je potřeba začínat od konce, protože alespoň já už pak chci mít vše hotovo rychle a ty poslední řady už nejsou tak pečlivé, jako na začátku. A jednak je třeba brát nejdříve ty poslední krabice s obklady, jsou totiž nepoměrně těžší, než ty první 🙂 .

Také jsem zjistila, že perfektní podklad je opravdu důležitý. Jakmile máte na betonu různé výčnělky, hrboly a kopečky, nelze se prostě přesně trefit a sem tam nějaká ta kachle stoupne, klesne, houpe se a je pak dost frustrující ji neustále lepidlem podmazávat a vyndávat a lepidlo přidávat a zase vyndat a lepidlo ubrat, poklepat paličkou, a tak dokola, dokud se alespoň trochu nepřizpůsobí okolní pokládce. Ale děláme si to sami, takže drobné odchylky jsou v normě. Vždyť by pak ani nikdo nepoznal, že je to domácí kutilství.

Poté, co jsme si oddechli, že je dlažba položena, čekalo nás už jen vyspárování. To musí být přeci za chvilku hotovo….jaký omyl. Do dvou do rána zaznívala právě výše zmíněná věta: „Že já se na to …. Příště si zavoláme pokladače a dost!“

Ono totiž není zas až tak těžké dlažbu vyspárovat, ačkoli se přiznám, že jsem volila raději kombinaci spárování prsty plus gumová stěrka, než jen práci se stěrkou. Je ale děs to celé potom smývat. A když ve sklepě navíc nemáte odpad, znamená to neustále lítat nahoru a dolů s kýbly čisté vody.

Výsledek se ale prý docela povedl, sousedi alespoň říkali, že takhle dlažbu neměli od firmy položenou ani na podruhé. Snad se nám brzo neodloupne a něco vydrží 🙂 .

 Přikládám postup pokládky, tak, jak nám laikům se osvědčil:

1. Pořídit kvalitní dlažbu, záleží na otěru, mrazuvzdornosti apod., flexibilní lepidlo, spárovací hmotu, penetraci, nezapomenout na nutné náčiní ( stěrka se zoubky, zednická lžíce, kýbl, míchátko na vrtačku, plastové křížky na spáry).
2. Zkontrolovat podklad, řádně ho očistit, vyrovnat, napenetrovat.
3. Sebrat dostatek trpělivosti a odvahy a pustit se do toho 🙂 .
4. Zamíchat lepidlo s vodou, až se vytvoří hustá medová kaše.
5. Dát si pivo, je totiž nutné (dle výrobce) cca 10 min počkat, až lepidlo „uzraje“.
6. Rozmyslet si, kde a jak začít s pokládkou a kleknout na kolena a nanést na podlahu stejnoměrnou vyzoubkovanou plochu lepidla, kterou v několika minutách stihnete poklást dlažbou.
7. Na každou dlaždici jemně poklepat palicí, aby se lepidlo rozprostřelo a dlaždice vyrovnala s ostatními, určitě po přejetí dlaní poznáte, jestli vám k sobě dlažba navzájem sedí. Vodováhu jsem moc nepoužívala.
8. Dojít znova umíchat další lepidlo a dopít pivo.
9. Po dokončení pokládky vstát a náležitě se dlouze pochválit. Počkat pár dnů, než lepidlo zaschne a hurá do finále.
10. Namíchat spárovačku a začít patlat kaši mezi dlažbu. Je dobré ji stěrkou z dlažby co nejvíce sundat, aby finální smývání nebylo tak zdlouhavé. I tak vás to ale párkrát nemine, dokud dlažba nebude úplně čistá.
11. A pak už se jen zout a vítězoslavně se projít po vlastním díle :-). Kutilství zdar!